5.6.2003
Ve čtvrtek odpoledne se skládáme do tranzita Slimákovo táty a frčíme po známé trase směr Salzburg. Dalo se nás dohromady sedm: Slimák s tátou, Honza, Míra, Alby a já s Lenkou. Cíl byl poměrně jednoduchý, Grossvenediger normální cestou přes Pražskou chatu. Ve čtvrtek jsme dojeli do Mühlbachu kde jsme přenocovali na chalupě. Z Mühlbachu jsme to měli necelé dvě hodinky na parkoviště u Matreiertauernhausu.
Parkoviště je tu s parkovacím automatem. Ještě přeskládáme batohy a vyrážíme po asfaltce údolím. První část cesty je táhlé mírné stoupání až k vesničce na konci údolí. Tam ještě brodíme řeku a pak už stoupáme v nepříjemném horku ke staré pražské chatě. Nad ní už je o něco chladněji a leží tu zbytky sněhu. Všude kolem se pasou menší stáda, dole krávy tady ovce a kozy. Odpoledne přicházíme na novou pražskou chatu, kde se zabydlujeme ve winterraumu (otvírat budou zítra). Chvíli na to přilétá vrtulník s chatařem, jeho ženou a první várkou zásob. Zásoby má zavěšené v síti a skládá je na terasu u chaty. Najednou přivezl asi 12 sudů piva. Za chvíli je tu s další várkou a my se nabízíme chatařovi s pomocí. Nejprve odmítá, ale při dalších příletech vrtulníku je rád že mu pomáháme nanosit proviant a další zásoby dovnitř. Když má vše pod střechou dostáváme jako poděkování dvě lahve vína. Ještě z něj dostáváme informace o počasí a pak už jdeme vařit večeři a spát.
Ráno je počasí slunečné, přesně tak, jak říkal chatař. Násnídáme se, oblečeme, sbalíme vše potřebné a vyrážíme podél skalního hřebínku na ledovec. Na něm se ve výšce 3000 metrů navazujeme. Za chvíli překonáváme první a jak se později ukázalo jedinou větší trhlinu. Dál už je to pouze pochod nahoru. Přecházíme ledovec až k vrcholovému hřebínku, tam ještě počkáme až z něj sestoupí jiná skupina a pak po něm vystupujeme na vrchol. Proběhne tradiční rituál – pivo a focení, ještě se pokochat výhledem a začínáme setupovat. Bez problémů překonáváme i tu jedinou trhlinu, přestože sněhový most přes ní je už značně odtátý a vypadá že se každou chvíli zhroutí. Pak už jenom dojít k chalupě, kde se za kamenem na slunci sušíme a vaříme. Ještě se musíme přestěhovat z winterraumu na pokoj, a pak už si můžeme dát u chataře pivo.
Ráno už jen sbalíme věci a vydáme se do údolí. Všechno jde tak jak má, jenom Honza, vzhledem k tomu že zapoměl brejle v autě a včera šel větší kus cesty bez nich, než mu Milan dal svoje, sestupuje téměř poslepu. Když došel do auta, zavřel oči a otevřel je až v Plzni, kde prohlásil „Dejte mi ruce na volant, já už se domů dovezu“. Nedovez, a odnes to spálenou sítnicí. Ostatní se, až na pár odřených noh, vrátili ve zdraví a jenom s dobrými zážitky.
