Kapitola první
Začátkem léta 2002 jsme se vydali poprvé do Mühlbachu s tím, že vyrazíme na Hochkönig. Slimák tu byl na jaře lyžovat s dětmi tak to trochu okouknul. V pátek ráno jsme vyrazili z parkoviště po klasické cestě za mlhavého počasí a drobného mrholení. Za chvíli míjíme hospodu Mitterfeldalm a traverzujeme na začátek údolí. Když jsme překonávali zúžené místo s řetězem byl již z mrholení celkem slušný déšť. Tam, kde se začíná stoupat údolím, jsme zhodnotili situaci a nezbylo, než si sáhnout na zbytky sněhu které tu v dolíku leželi, otočit se a vrátit se na chatu. Cestou jsme si ještě dali v hospodě pivo. Druhý den už nepršelo, ale podlomená morálka nedovolila víc, než si vylézt na dva kopečky nad Erichhütte. Tím skončil pokus číslo jedna ve výšce pouze 1800 m.
Kapitola druhá
V březnu 2003 jsme se Slimákem na první jarní den vyrazili do Mühlbachu na skialpy. Vyjeli jsme v pátek ráno a ještě ten den jsme stihli menší tůru nad Erichhütte. Večer jsme se uložili v autě na parkovišti u Arturhausu a ráno vyrazili mezi prvními směr vrchol. Počasí bylo úplně jiné než vloni. Po jasné studené noci přišel jasný horký den kdy se vzduch ani nehnul. Navíc jsme silně podcenili zásoby pití, takže když jsme stoupali podél Torsäule byli jsme docela dobře dehydrovaní a samozřejmě také unavení. Ještě jsme vystoupali na Schoberschartl, kde jsme sebrali poslední zbytky sil ke sjezdu. Ten i tak stál za to, a to i přes pár tygrů které jsem hodil ve spodní části. To pivo před hospodou ale chutnalo úžasně. To byl pokus číslo dvě. Tentokrát jsme dosáhli 2570 m.
Kapitola třetí
Ve stejnou dobu jako v roce 2003 se Slimákem jsme se vypravili na Hochkönig v roce 2004 s Lenkou. Taky na skialpech, tentokrát jsme však spali v hospodě Mitterfeldalm. Ráno jsme vyrazili za pěkného počasí, jasno, ale oproti loňsku ne takové vedro a stále trochu foukalo. Sníh byl spíše zmrzlý ale stoupali jsme celkem dobře vzhůru. V sedle nad Torsäule jsme byli přibližně v poledne. Tam jsme si dali svačinku a postupovali jsme dál. Bohužel jsme ale nebyli dostatečně rychlí na to kolik nám toho ještě zbývalo a v místech kde se sjíždí na sněhové plato jsme se rozhodli zakončit výstup na vrcholku Bratschenkopf 2857 m. Následný sjezd byl značně poznamenán silnou ufoukanou krustou takže bylo nejlepší držet se vyjeté trasy. Tentokrát už nechybělo moc, ale ani na třetí pokus se mi to nepovedlo.
Kapitola čtvrtá
V roce 2005 nás byla v polovině dubna větší skupina na chalupě v Mühlbachu. Tento rok bylo opravdu hodně sněhu a v půlce dubna ho bylo víc než v předcházejících letech v půlce března. Na pátek jsme si naplánovali další pokus o výstup na vrchol Hochkönigu. Během týdne ještě sněžilo takže sníh byl ideální a i lidí tu bylo míň než o víkendu. Ráno jsme vyrazili se Slimákem a Honzou. Počasí bylo už od rána nádherné, a my jsme stoupali čerstvě vysněženou dolinou. Pod Torsäule mi kluci utekli a tak jsem dál postupoval sám. Do sedla jsem se dostal poměrně rychle a i dál se šlo dobře. Za chvíli jsem už sjížděl na sněhové plato a začínal stoupat závěrečným hangem, na který jsme se s Lenkou loni jen dívali. V úplném závěru jsem ještě nasadil haršajzny, ale to už byl úplný závěr. Nahoře už čekali kluci, dali jsme svačinku, vítězné pivo a už jsme se mohli pustit do známého sjezdu. I tentokrát to stálo dost sil, ale na čtvrtý pokus jsem se už mohl pokochat výhledem ze samotného vrcholu Hochkönigu, z výšky 2941 m.
Vrcholová část Hochkönigu s chalupou Matrashaus
Torsäule