22.2.2002
V únoru jsme strávili týden na chatě (hotelu) Pri Popradskom plese. Počasí nebylo celý týden až na výjimky nic extra, zataženo a sněžilo. Poslední den se nás pět (kromě mě ještě Zuzka, Ivča, Lukáš a Jirka) rozhodlo vystoupit na Popradský hřeben západní stěnou. Nejedná se o žádný extrém, spíš pohodička na závěr.
Nástup asi dvacet minut chůze od chaty – ideální. Začali jsme jedním z několika žlabů, dole asi 10 metrů pohodový ledík, dál poměrně dobře nesoucím sněhěm. V horní části stěny se žlaby otevírají a tvoří sněhová pole, přes která jsme došli až na vrcholový hřeben který je tvořen několika skalními věžičkami většinou bez sněhu. Jednu jsme si vybrali, postupně jsme se na ni vyškrábali a vzhledem k času a k přibývající oblačnosti která zakryla všechny výhledy jsme na nic nečekali udělali rychlé foto a zahájili sestup.
Z věžičky jsme slanily, zbalili lana a dál jsme pokračovali jedním ze žlabů a už za tmy a za svitu čelovek dorazili na chatu právě k večeři. Ostatní členové naší výpravy mezi tím stačili zlikvidovat zbytky alkoholických zásob a v patřičné náladě se dohadovali, jestli pro nás vyrazí nebo ne.
Zuzka a Jirka na štandu na konci žlabu
Výhled na protější hřeben Bášt
Traverzujeme sněhová pole v horní části stěny
Z vrcholu už nebylo vůbec nic vidět
Druhý den už máme zabaleno a vyrážíme domů