28.6.2008
Jeden červnový víkend jsme si naplánovali výstup na Großvenediger, náš oblíbený kopec. Jelo nás pět a už cesta napovídala že námi vybraný termín nebude z hlediska počasí ideální. Celou cestu v pátek dopoledne pršelo, za tunelem došlo ke změně – sněžilo. Na parkovišti jsme zašli do hospody, kde jsme narazili na chataře od kterého jsme ještě zjistili nějaké informace. Nahoře údajně až půl metru nového sněhu, bohužel nekecal.
Mezitím přestalo pršet a tak vyrážíme. Od staré pražské opravdu místy po pás sněhu, takže na novou pražskou přicházíme skoro za tmy. Obsazujeme winterraum, zatápíme, vaříme, jíme a pijeme. Ráno není kam chvátat, všude leží mlha, viditelnost mizivá. Když se situace během dopoledne nemění, vyrážíme alespoň na kraj ledovce procvičit práci s lanem. V neděli ráno se vyjasňuje, to už ale balíme a vracíme se zpět.
Všude kolem je neprostupná mlha.
Teoretická příprava se může hodit.
V neděli ráno se nám ukázal.
Nová pražská – pohled zpátky při sestupu.